Otázky Václava Moravce potvrdily moje nejhorší obavy. Nejen, že sKarta bude nadále povinná a bude přinášet zisk České spořitelně, ale skutečně už se na obzoru objevuje další karta. Tentokrát pro všechny zaměstnance.
Jak už jsem se vyjádřil v několika předchozích článcích (například zde: http://pravdu.cz/brit-tomase-chalupy/skarta-ceska-sporitelna-republika), sKartu považuji za naprosto nepřijatelnou věc. Prolamuje se díky ní ochrana soukromí, citlivé osobní informace získává soukromá instituce, je zbytečná a především opravdu nevím, proč by měl stát mít speciální identifikátor například pro matky s dětmi. Z mého pohledu je to identifikátor na stejné úrovni, jako židovská hvězda, kterou nosili na rukávech Židé za protektorátu.
Nyní se v pořadu Otázky Václava Moravce probíral vznik i tzv. zaměstnanecké karty, kterou prý prosazuje Hospodářská komora ČR. Nahradit má klasické papírové zápočtové listy, bude to prý jakási pracovní knížka. Mají tam být záznamy, jak kdo chodil do práce, kolikrát přišel pozdě, co vlastně v práci dělal. A pokud se zaměstnancem zaměstnavatel nebyl spokojen, do karty se zapíší různé důtky, případně důvody propuštění. Jak přímo ve studiu řekl Vladimír Špidla, bude to jen nástroj buzerace a vydírání zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů. „Karle, buď ty přesčasy uděláš, nebo mi rovnou dej svoji kartu pracovníka a já ti tam dám, že jsi hrubě porušil své pracovní povinnosti.“ Takové věty by asi zaznívaly na mnoha pracovištích, pokud další Orwellovský nápad dojde do stádia realizace.
Je neuvěřitelné, jaký tlak po kontrole a informacích o svých občanech náš stát vyvíjí. Není to jen sKarta, nebo karta zaměstnance. Například karta IZIP zase kompletně dokumentovala zdravotní stav jejího držitele, obsahovala seznam braných léků, lékařské zákroky, preventivní prohlídky, atd. Pro jakoukoliv farmaceutickou společnost mají takové informace cenu zlata. Že IZIP patří jakýmsi švýcarským právníkům, kteří zastupují bůhví koho, nikoho příliš nevzrušuje.
Osobní data jsou dnes stejnou prodejní komoditou, jako cokoliv jiného. Pod rouškou optimalizace, racionalizace, vyšší efektivity a boje proti zneužívání se dostáváme do stále užšího obklíčení. Banky, úřady, soukromé společnosti. Všichni nám cpou pod nos svoje slevové karty, kupony, věrnostní knížky. Jen stačí vyplnit pár osobních údajů.
Ostatně už několikrát jsem se přesvědčil, že moje osobní údaje již dávno kolují v nejrůznějších seznamech, aniž bych o to stál. Mezi desítkami různých telefonátů, nabízejících zpravidla finanční poradenství, se občas objeví i takoví, kteří mají poměrně dobré informace o mých uzavřených smlouvách. „Vy tu máte jedno životko. Teď se budou měnit smlouvy, měli bychom se na to spolu podívat, dokud je na to čas. Co třeba zítra?“ Jistě nejsem jediný, kdo poslouchal podobné vábení údajných finančních expertů. Když jsem se ale zeptal, odkud dotyčný ví, že mám jedno životko, když jsem s ním nikdy předtím nemluvil, nic jsem se nedozvěděl. Je to prý jen nějaká databáze, on s ní jenom pracuje, atd.
Nevěřím, že soukromé informace z sKarty nebude Česká spořitelna nadále využívat, stejně jako z téhož důvodu nevěřím na kartu IZIP a už vůbec ne nějakou kartu zaměstnance. Jednou by mi taky mohl zazvonit telefon a já bych slyšel: „Zdravím. Tak vy tu podle naší databáze máte dva spotřebitelské úvěry, berete pravidelně prášky na spaní, byl jste na operaci kolene, v práci jste dvakrát přišel pozdě a jednou jste dokonce nepřišel vůbec. Měli bychom se na to všechno podívat, dokud je čas. Co říkáte třeba zítra?“