Míra sebereflexe a schopnost vidět realitu je u modrých politiků, zdá se, téměř nulová. Po krajských volbách, bylo zřejmé z reakce premiéra Nečase, že pravé příčiny volebního debaklu nevidí, nebo je nechce vidět. Už tehdy jsem jeho nepochopitelnou argumentaci považoval za projev naprostého odtržení od reality (můj názor např. zde:http://pravdu.cz/brit-tomase-chalupy/volby-valka-svetu.) Současná situace po volbách do senátu není jiná. Miroslava Němcová například v rozhovoru na serveru iDnes komentuje prohru ODS mimo jiné takto: „Pravicový volič…nevěděl, proč nás má volit, když jsme se týden před volbami rozhádali, takže vůbec nevěděl, jestli už vláda padá. …Kdo by riskoval a dával ho (volební hlas) straně, o které neví, jestli ještě bude vládnout, a tudíž pro něj ještě znamená nějakou perspektivu?“
Paní Němcová se tedy domnívá, že pravicovým voličům ze všeho nejvíce vadí rozhádanost ODS. Pravicový volič je také podle ní ochoten volit ODS pouze tehdy, pokud je ještě u vlády, to má totiž ještě pro něj perspektivu. Myslím, že by měl paní Němcové někdo pošeptat do ouška sladké tajemství, že voličům ODS vadí něco úplně jiného, než jsou vnitrostranické půtky. Ale to už je teď jedno, protože voliči jsou teď zase na nějakou dobu ze hry. Hrát se bude jiná hra, tentokrát o samu existenci ODS.
Možná někomu připadá, že slovo „existence“ je poněkud silné. Jenže situace je vážná už teď a může být ještě mnohem horší. Za dva roky může Petr Nečas bilancovat například takto: „Situace je asi taková. Levice ovládá všechny kraje kromě jednoho, má ústavní většinu v Senátu, také výraznou nadpoloviční většinu ve Sněmovně a na Hradě sedí už rok Miloš Zeman. Naše strana získala v parlamentních volbách podporu 7,6 procenta voličů, což není příliš dobrý výsledek.“ Ne, tohle není sci-fi, to je celkem předvídatelná realita.
ODS má před sebou svůj volební kongres a má toho k řešení opravdu nad hlavu. Jako první by asi měla sáhnout na své stranické špičky. Opravdu je takové překvapení, že prohrála strana, která má ve vedení pana „všechno zničte“ Drobila nebo morálního eunucha Vondru? Přítomnost těchto dvou pánů ve vedení strany přebije tisíc plamenných projevů o korupci. ODS díky nim má na vlajce stále napsáno „Krademe, dokud nás nezavřou.“ Proč vyhrál Jiří Pospíšil v Plzeňském kraji nebo proč Libor Michálek získal senátorské křeslo? V ODS nad tím do teď dumají.
I když se ODS zbaví zkorumpovaných místopředsedů, od cesty do nicoty ji to neodvrátí. Stále totiž zůstává otázka, co s Petrem Nečasem. Už se prý pracuje na jeho popravě. To je vcelku pochopitelné, za debakl musí nést odpovědnost šéf. Touha po jeho konci už je téměř hmatatelná. Jenže otázka zní, kdo místo něho? Údajný Klausův favorit Kuba? Neviditelný a nečitelný Blažek? Nebo snad nové jméno z řad rebelů Tomáš Úlehla? Pokud se do čela strany postaví kdokoliv z nich, bude to znamenat pro ODS definitivní konec. Neviditelné figurky, neznámá jména, lidé bez charizma a bez vize, navíc v případě Kuby napojení na kmotry. Osobně si myslím, že ODS má jen dva politiky, kteří jsou schopni stranu někam posunout. Teplický arcikuřák Jaroslav Kubera s přehledem obhájil svůj mandát a v čele strany by zřejmě byl schopen udat potápějící se lodi nový kurz. Ještě lepší kandidát na předsedu by byl Jiří Pospíšil, který zvítězil v Plzeňském kraji. Voliči jeho volbou dali Nečasovi jasný vzkaz a Nečas se tváří, že ho nepochopil.
Než se ovšem ODS doklopýtá k úvahám nad tím, kdo by případně mohl být nový předseda, musí se ještě vypořádat se zarputilou skupinkou rebelů. Notoricky známá šestice, kolem které lavíruje ještě poslanec Boris Šťastný, drží Nečase a celou vládu pevně pod krkem a už nyní je jasné, že tady se na nějaký kompromis hrát nebude. Rebelanti, zjevně řízeni z Hradu, mají splnit konkrétní misi a sejmout Nečase. Zároveň by ale měli zachovat vládu. Že je to hra s ohněm, která může dopadnou všelijak, to je jasné asi všem.
Je sice pravda, že rebelům jde primárně o politické cíle, nicméně je nepochybné, že i jejich argumentace má určité pravdivé jádro. ODS skutečně dělá asi všechno možné, jen ne pravicovou konzervativní politiku. Její program je už jen cár papíru a vládu a priority nastavuje hlavní loutkář Miroslav Kalousek. Ten v podstatě určil podobu úporného balíčku a Nečas je jen v roli přitakávače. Je otázka, zda je to dáno Nečasovou přirozenou submisivitou nebo jestli na něj Kalousek něco má. Každopádně situace už je tak daleko, že Kalousek nepokrytě úkoluje Nečase a staví mu mantinely o čem ještě může s rebely vyjednávat a jakou cenu za to pak bude muset topce zaplatit.
Pokud se podíváme na vnitrostranický konflikt s nadhledem, je otázka, kdo je tu vlastně rebel. Zda je to ona šestice, která však jako mantru cituje program své strany nebo Nečas, který jen papouškuje, co mu říká ministr financí z TOP 09. Pokud má program strany ještě nějakou hodnotu, pak nezbývá než konstatovat, že rebelem je sám premiér. (podobný názor třeba i zde: http://pravdu.cz/volby/debakl-zastupitelske-demokracie)
Ne, Nečas opravdu není v lehké situaci. Je v pasti a je nyní obtížně odhadnutelné, zda z ní vůbec může nějak vyváznout. Samotná ODS je na tom podobně. Hlavní porevoluční pravicová strana je dnes pro drtivou většinu voličů především synonymem bezbřehé korupce a klientelismu. Zabředlá do vnitřních válek, ovládaná z pološera býčími šíjemi kmotrů, bez programu, bez vize a bez výrazných osobností hledí ODS do vlastního hrobu. Za sebe říkám, že je nejvyšší čas, aby do něj spadla.
Sledujte mé články na facebooku: http://www.facebook.com/pages/B%C5%99it-Tom%C3%A1%C5%A1e-Chalupy/358886700800674?ref=hl
a na stránkách pravdu.cz