Slovo velezrada zní pekelně. Vele – zrada, tedy zkrátka velká zrada, ta vůbec největší, pro jakou má čeština název. Mnoho lidí to děsí, další si to pletou s vlastizradou. Miloš Zeman například řekl: „Vlastizrada to určitě není. Považuji to za chybu,“ když se vyjadřoval k amnestii, která je jedním z bodů senátorské žaloby. Když se v tom nevyzná ani budoucí prezident, pak se v tom těžko může vyznat běžný občan. Tak tedy ve zkratce, velezrada je podle zákona o Ústavním soudu: Jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“ Takže velezrady se může dopustit pouze prezident. Nejde o vlastizradu, tedy žádnou špionáž, kolaboraci s cizí mocností, terorismus, zbabělost v boji nebo další zločiny.
U Václava Klause jde podle senátorů právě o kroky směřující proti demokratickému řádu. Neúcta k právu, nařízením soudu, ignorování pravidel pro podepisování zákonů a nejnověji také amnestie. Je toho docela dost. Nejsem odborník na ústavní právo, ale vybavuji si desítky komentářů a debat (velmi často například na Českém rozhlase 6), kdy diskutující upozorňovali, že Václav Klaus dlouhodobě překračuje hranice, které jeho úřadu dává Ústava. Zároveň smutně konstatovali, že v zemi není síla, která by ho za podobné excesy jakkoliv postihovala. Také často zaznívalo, že Ústava není a ani nemůže být doslovná a nepočítá s jednáním člověka, který si údajné mezery ve výkladu upravuje ve svůj prospěch. A přesně to Václav Klaus dělal po celé své prezidentské období. Tance kolem Lisabonské smlouvy, podivné ukládání demisí ministrů do šuplíku, průtahy v ratifikaci smluv, atd. Můžeme si o tom myslet leccos, ale standardní prezidentování zkrátka vypadá jinak.
Kromě vysoce odborných právních debat je zde však lidský rozměr prezidentského úřadu, který může posoudit každý občan, který činy prezidenta alespoň trochu sledoval. Václav Klaus při svém nástupu do funkce řekl, že bude prezidentem všech. Následně pak začal lidi dělit na baťůžkáře, ekoteroristy, ty „ chtějí vidět a ty co nechtějí vidět, eurohujery, snowboardisty, atd. Od prvních chvil vrážel mezi občany klíny a vytrvale je kastoval podle svého vidění.
Pustil se také do mnoha nesmyslných a jemu i zemi škodících osobních válek. Zahájil mocné tažení proti Evropské unii a stal se arcipotížistou na domácí i evropské scéně. Komplikoval schvalování smluv, kladl si podmínky, zdržoval. Každý člověk má právo myslet si cokoliv o Evropské unii nebo čemkoliv jiném, ale prezident by měl být ve svých činech i výrocích maximálně uměřený. Právě proto, že je prezident. Naopak postoj, který by se dal shrnout jako: mám názor a jelikož jsem prezident, budu ho říkat kdykoliv a kdekoliv a budu využívat všech svých práv, abych ho prosadil, naprosto nikam nevede. Prezident nestmeluje, jen dále komplikuje již tak nesrozumitelný postoj naší země k unii. Vede válku, o kterou se ho, kromě fanatické části ODS, vůbec nikdo neprosil.
Ještě tristnější situace nastala kolem období, které bychom mohli nazvat jako ekologicko-oteplovací. Zuřivý boj proti teorii globálního oteplování připomínal v mnohém předchozí boj proti EU. Prezident opět využil své postavení k prezentování čistě osobních a navíc často velmi bizarních názorů (zdevastovanou krajinu jsem nikdy nikde neviděl). Přednášková turné, disputace s Alem Gorem, vydávání všemožných knih a především až příliš časté vměšování se do čistě odborných vědeckých debat opět příliš neprospělo jeho obrazu u veřejnosti. Tu navíc opět štěpil, neboť značná část obyvatel smýšlí v těchto otázkách jinak a Klaus je nesmírně popouzel (což byl jistě jeden ze záměrů).
Zcela nesrozumitelné a prakticky nepochopitelné byly jeho kroky v politické oblasti. Nejprve se těžko smiřoval s příchodem Mirka Topolánka do čela ODS, následně ji opustil a od té doby ji vytrvale okopával kotníky. Výroky o prázdném Topolovi zlidověly, ale podstatné je, jak schizofrenní postoj ke straně, kterou sám založil, zaujímal. Neméně podivné bylo jeho zalíbení v nové straně Věci veřejné a osobě Víta Bárty. Podivné zákulisní dohody kolem odvolání policejního prezidenta Oldřicha Martinů, šokující výrok o Josefu Dobešovi, jako o nejlepším českém ministrovi školství, byly průvodní a velmi nešťastné jevy této náklonnosti.
V oblasti práva to byla rovněž divoká jízda. Odmítání jmenování soudců kvůli jejich nízkému věku. Neochota hledat konsenzus se senátem na jmenování ústavních soudců (Klaus navrhl dva velmi sporné kandidáty a následně vyhlásil, že už senátorům nikdy nikoho nenavrhne). To byly kontroverzní věci, ale byly jen předzvěst gigantického maléru zvaného amnestie. Té předcházelo v předchozích letech několik sporných milostí lidem obviněným z korupce a nikdy nevyvrácené podezření, že se prezidentská milost dá koupit. Již tyto kauzy vnesly do společnosti velkou míru pochyb o tom, podle jakých kritérií Klaus milosti vlastně uděluje. Amnestie pak naplno prolomila stavidla neklidu bublajícího pod povrchem a doslova smetla jakoukoliv Klausovu popularitu a důvěryhodnost. Návrh, aby se zástupkyní ombudsmana stala Renáta Vesecká, pak byla jen další facka na vlastní tvář. Zbytečná, nepochopitelná, politicky neprůchodná provokace. Začaly se objevovat i vážné diskuse na téma prezidentovo psychické zdraví.
Na závěr jsem si nechal věc, která je z mého pohledu vůbec nejhorší. Není to velezrada, je to lidská podlost a ubohost. Výroky Václava Klause o svém, již rok mrtvém, předchůdci Václavu Havlovi, jsou vůbec to nejhorší, co jsem kdy v politice viděl. Kýbl špíny vylil už psychopatický Hájek ve svém pamfletu, který Klaus ovšem doporučoval jako povinnou literaturu. Že Hájka místo toho okamžitě nevyhodil, byla skandální chyba, nicméně to, čeho se pak dopouštěl i on sám, pro to opravdu selhávají veškerá měřítka. Absolutně nejde o to, jaký byl Václav Havel prezident (osobně si myslím, že dobrý, respektive dělal, co mohl). Představa, že hlava státu mluví nad rakví bývalého prezidenta a pronáší patetická slova o rok později tentýž člověk tvrdí něco o levicovém bořiteli demokracie, je natolik děsivá, že ji lze jen těžko komentovat.
Nedělám si ambici na podrobný rozbor prezidentování Václava Klause, to přenechám historikům. Žijeme tady a teď a se jménem Klaus mám spojené především všechny výše zmíněné záležitosti. Z mého pohledu se dopustil malosti, podlosti a rozeštvávání obyvatel a nechutné dehonestace svého předchůdce. Vytrvale snižoval vážnost svého úřadu, udělal si z něj hlásnou troubu svých názorů, obklopil se sbírkou naprosto neuvěřitelných individuí a na dlouhou dobu výrazně zmenšil víru lidí ve vládu práva v naší zemi. Zemi zaváděl svými kroky do izolace v rámci Evropské unie. Nevím, jestli je to velezrada, ale jsem velice rád, že Václav Klaus má na závěr svého prezidentování tuhle gigantickou ostudu. Zaslouží si ji.
http://p15.cz/
http://pravdu.cz/
http://www.facebook.com/Snaut1?ref=hl